Alfa Romeo Alfetta GTV Gruppo 4 Turbodelta
Hořčíková kola v takto extrémních rozměrech nás zavádí do zlaté éry rally konce 70. let, kdy závodní divize Autodelta (pod vedením Carla Chitiho) stavěla brutální speciály vycházející z vozů Alfa Romeo Alfetta GT / GTV pro Skupinu 4 (Gruppo 4). Kombinace 10J vpředu a 11J vzadu představuje absolutní vrchol tehdejšího inženýrství pro asfaltové soutěže (např. Rallye Sanremo či Tour de Corse) a okruhy. Dodavatelem nebyl nikdo jiný než nejlepší z nejlepších- Campagnolo. Tyto disky měly kompletní označení 10J x 15" (přední) a 11J x 15" (zadní). V té době byl 15palcový průměr ideální, protože italské Pirelli vyvinulo revoluční nízkoprofilové radiální slicky Pirelli P7 Corsa přesně pro tyto šířky (vpředu se obouval rozměr 250/40 x 15, vzadu masivních 295/35 x 15).
Autodelta u verzí Gruppo 4 experimentovala a Campagnolo pro ně odlévalo jak monobloky (jednodílná kola), tak i extrémně vzácné vícedílné varianty (kde byl hořčíkový střed Campagnolo sešroubován s duralovými límci). Jednodílné byly preferovány pro závody rally kvůli maximální tuhosti při skocích a nárazech na šotolině, zatímco dělené límce se používaly pro přesné ladění rozchodu kol na asfaltu.
Kola byla odlévána ze speciální slitiny hořčíku a hliníku, tehdy často označované jako Elektron. Disky se odlévaly specifickou metodou do pískových forem. Výsledkem byla extrémní redukce váhy – vážily zhruba o 35–40 % méně než ekvivalentní hliníková kola té doby. To závodním týmům umožňovalo drasticky snížit neodpruženou hmotu a setrvačnost kol, což bylo klíčové pro rychlé reakce podvozku s koncepcí Transaxle.
Tato široká závodní Campagnola měla velmi hluboký, konkávní tvar (tzv.Deep Dish). Inženýři v Autodeltě proto masivně rozšířili blatníky (pomocí nýtovaných sklolaminátových rozšíření) a nasadili širší rozchod a širší disky na zadní nápravu (11J), aby auto získalo brutální mechanický grip na výjezdech ze zatáček, kde turbodmychadlo u verzí GTV Turbodelta (výkon cca 300 koní ) posílalo na zadní nápravu enormní porci točivého momentu.
Barevné pruhy na discích (červený a žlutý), nejsou náhodná dekorace, ale autentické dobové značení z tehdejšího závodního depa. V motorsportu 70. a 80. let měly tyto pruhy velmi specifické technické a logistické významy. Při rally (Gruppo 4) se pneumatiky Pirelli P7 Corsa přezouvaly bleskově a mechanici v servisní zóně neměli čas měřit šířku disků pohledem. Žlutý a červený pruh tak sloužily jako vizuální navigace pro mechaniky (červená = 11J zadní, žlutá = 10J přední).
Hořčík je extrémně lehký, což je v motorsportu ceněno nad zlato. Má však dvě zásadní vady- je ekřehký a hořlavý. Navíc zákeřně degraduje zevnitř. Zvenku může kolo vypadat dokonale, ale uvnitř může mít strukturu zkorodovanou na prach (oxid hořčíku tvoří bílý prášek ukrytý pod barvou). Hořčík navíc nesnáší vlhkost. Originální dobová 15" hořčíková kola Campagnolo v rozměrech 10J a 11J z dílen Autodelty jsou dnes prakticky nesehnatelná. Pokud se nějaká objeví, obvykle jsou kvůli degradaci hořčíku (stárnutí materiálu a mikropraskliny) již nepoužitelná pro ostrou jízdu. Na jedné z fotografií vidíte srovnání s ráfkem BWA v rozměru 6Jx15 :-)
Foto: Filip Hron 2026