Alfa Romeo BWA Benzoni, Valsecchi, Valentini, Arrigoni) – Campanatura 45
BWA ( název vznikl složením jmen Benzoni, Valsecchi, Valentini, Arigoni). Benzoni, Valsecchi a Arrigoni byli tři původní obchodní partneři a technici, kteří provozovali dílnu zaměřenou na úpravy aut a kovovýrobu. Ing. Giorgio Valentini byl talentovaný automobilový konstruktér. K trojici se připojil, aby pro značku BWA navrhoval závodní monoposty tehdejší Formule Junior a Formule 3. Firma BWA původně nevznikla jako masový výrobce disků. Stavěla kompletní závodní auta. První hliníková kola odlévali primárně pro své vlastní závodní monoposty a sportovně upravené vozy. Na konci 60. let se však závodní divize dostala do finančních problémů a vývoj monopostů musel být ukončen. Výrobní linka na kola a doplňky však zůstala nadále velmi úspěšná. Firma se tak plně přeorientovala na produkci litých kol. Během 70. a 80. let se BWA stala jedním z nejznámějších dodavatelů jak pro trh s doplňky (aftermarket), tak přímo pro automobilky Alfa Romeo, Fiat a Lancia, kterým kola dodávala do prvovýroby (OEM).
Firma sídlící v městečku Opera poblíž Milána patří k naprosto zásadní klasice a dle mého se jedná o design determinující celou éru 60., 70. a 80. let na vozech Alfa Romeo.
My se ale dnes budeme věnovat zcela konkrétnímu modelu. Disky v té době nenesly své vlastní pojmenování- vžil se pro ně však lidový název Kanáldekly, protože připomínaly poklopy od kanalizace. Rovněž tak se můžeme setkat s pojmem Campanatura. Nejedná se však o název, ale pouze italský termín označující zális, tedy ET. V tomto případě velmi specifický 45. Tento zális nevznikl samoúčelně, ale tato kola byla designovaná pro vozy se zadní nápravou typu De Dion. A právě na těchto vozech se staly neodmyslitelnou ikonou. Vídáme je tak nejčastěji na Alfě Romeo GTV6 ve variantě s 5 otvory, tedy 5x98. Verze 4x98 se obouvala na pozdější modernizovanou Alffettu. Jinak jste se s disky mohli setkat též na čtyřválcových Alfách 75 či alfě 90. Na všechna tato auta perfektně pasovaly.
Pokud mám vybrat auto, pro která jsou tato kola určující v dobrém i zlém, pak je to jednoznačně Alfa Romeo 75 Turbo Evoluzione. Legenda a absolutní vrchol celé řady 75. Tento vůz vznikl v omezené homologační sérii o 500 kusech a protože Alfa s uvedením vozu pro okruhové závody spěchala, byl tlak na spuštění produkční série veliký. Alfa tak sáhla po kolech, která měla v regálu. Aby jim dodala výjimečnost, nalakovala je do odstínu Rosso Alfa. Přesto, že osobně tyto disky zbožňuji, na 75 Evo mi vždy děsně vadila. Ne snad pro svůj vzhled či barvu, ale pro to šílené utopení pod brutálním body kitem. Proč tomu tak bylo rozebírám podrobně ve článku v sekci TESTY ( Alfa Romeo 75 IMSA). Důvodů bylo vícero, jednak váha disku, rozměr 15 palců a hlavně úzká šířka 6J, která perfektně fungovala v otázce ovladatelnosti a aerodynamiky.
Vozy pak obouvaly obvykle pneumatik o rozměru 195/60/R15. Pro disk je tento rozměr optimálním kompromisem, na kterém byl testován. Snese však i pláště šířky 205 například v profilovém čísle 55 nebo 50. Otvor pro kolo je pak při nezměněné výšce vozu příliš prázdný a vozu tato změna sebere dobovou originalitu. Na druhé straně je-li vůz osazen snížením pružin není důvod tuto alternativu zavrhovat. Zmíněná kola jsou výjimečná ještě z jednoho důvodu. Měla totiž dvojí život. V počátku výroby je pro Alfu dodávala legenda jménem Campagnolo a to přímo vyrobené ze slitiny hořčíku (Elektron). Hořčík je úžasný pro svou nízkou váhu, je však zároveň nebezpečný pro extrémní křehkost a hořlavost. Další nevýhodou byla cena. Disky stály výrobně dvojnásobek ceny, za kterou je z hliníku dokázalo vyrobit BWA.
Disky se tak vyráběly ve 3 barevných provedeních- nejrozšířenější je tradiční stříbrná, velmi vyhledávaná a opticky velmi zdařila je varianta s tmavě lakovanou hladkou středovou plochou (gun metal grey nebo v černém odstínu) s ponecháním okrajových hranatých otvorů a lemu ve stříbrné. No a nejvzácnější je již zmíněná červená Rosso Alfa.