Kdo hledá, najde...

Přesto, že by se mohlo zdát, že na 55 let starý vůz už mnoho dílu nebude možné sehnat, opak je pravdou. Díky bohu. Pokud srovnáme dostupnost dílů například s Alfou 75 nebo díly na verze 147/156 GTA, je na sérii 105/115 dnes možné zakoupit v podstatě téměř vše. Od karosářských dílů, po díly motoru, repliky disků, výfukový systém a hlavně díly interiéru.

Na začátku každého projektu by si měl člověk v klidu sednout a rozmyslet, jaký výsledek vlastně očekává a k němu od počátku směřovat. Díky tomu se vyhne situaci, kdy v polovině práce zjistí, že chtěl něco jinak. každá chyba stojí čas a peníze. 

Co se týče techniky, zde je vše o to snazší, že motor, převodovka, zadní náprava, diferenciál a další mechanické komponenty jsou v podstatě připravené. Základní otázkou je tedy vzhled exteriéru a interiéru. Myslím, že pokud by výsledkem snahy měla být podoba Alfy GTA Stradale, myšlenka na jinou barvu než červenou a bílou je lichá. 

Nebudu zastírat, že na Bianco Spino jsem nepomyslel ani vteřinu. Jestli by mně však něco lákalo, bylo by to vozu v Rosso Alfa udělat v bílé barvě čelní masku tak, jako to mívaly závodní verze. Každopádně o červené bylo rozhodnuto ihned. I z pragmatických důvodů- vůz v červené byl vyroben, odpadne tedy nutnost lakovat motorový prostor a řadu dalších drobností.

Když GTA, pak neodmyslitelně bez nárazníků (ty však budou nutné k legislativnímu usazení vozu )a proto bylo třeba sehnat i je. Na ranné a pozdější verze se montovaly odlišné nárazníky, na první verze jsou složeny z více dílů, hůře se shání a jsou jak jinak než dražší...

Po měsících hledání na zahraničních serverech se podařilo najít pár odpovídajícího roku výroby za více než sympatickou cenu. Jejich účel však bude spíše demonstrativní pro technické prohlídky, ale na voze se asi dlouho neohřejí. Čelní plech verzí GTA mimo jiné od běžných verzí odlišovaly dva oválné přídavné otvory, jejichž cílem bylo přivádět více vzduchu k chladiči (i chladiči oleje) a rovněž pomáhat odvádět přebytky tepla z motorového prostoru. Jejich přítomnost je tedy nezbytná.  Světlomety zůstávají standartní. Verze GTA se lišily tvarem a velikosti Scudetta.  Náš model z roku 1970 má srdce větší, jehož horní část zasahuje až na horní hranu čela a má 7 lamel. Verze GTA měly Scudetto menší se šesti lamelami. Identické měly Giulie, avšak nejsou zaměnitelná. Spodní část verze z Giulie má menší výřez na zapuštění do hrany masky. Výměna stávající černé mřížky kryjící chladič za mříž s čtvercovými oky z prohýbaných drátů je rovněž naprostou nezbytností. Stejná mřížka je použita na zakrytí přídatných otvorů pro přívod vzduchu k chladiči. Původní registrační značka TOrino zůstává na svém místě uložena excentricky v originálním chromovaném rámečku.

Uznejte, může být něco lepšího než vůz na originálních černých značkách ?

Na voze jsou v současné době poměrně hezké disky o rozměru 14 palců se semislick pneumatikami od Nankangu. Každopádně volba disků byla jasná snad ještě dříve nežli projekt začal dostávat obrysy. Původní GTA obouvalo magnesiová kola od firmy Campagnolo v rozměru 6Jx14, 4x98. Závodní verze s rozšířenými blatníky pak obouvaly často o palec menší a výrazně širší disky- nebyly výjimkou disky šířky 9J na zadní nápravě. Přiznám se, že o rozšířené variantě jsem uvažoval a byl to vlastně sen. Rudé Gt s laminátovými blatníky a zlatými koly Campagnolo. V podstatě už jsem měl plastové rozšíření objednané. Důvod proč jsem nakonec od projektu ustoupil byl prozaický. Nutnost upravit stávající plechové blatníky. Tedy nevratnost úpravy. Rozšíření se standardně na plechové díly nýtovalo, což by šlo obejít plošným lepením. Bohužel po mnoha zkoumáních a především díky radám Marcela Rence, který je hrdým majitelem jedné ze tří GTA zakoupených na konci 60 let pro ZETOR Brno a který mi vysvětlil, že bez nutnosti řezání nelze blatníky a širší kola použít bylo rozhodnuto. 

Ale zpět ke kolům. Na závodní verzi (viz sekce SQADRA CORSE) jsou obuty repliky dobových Campagnolo od Maxilite a vozu náramně sluší. Důvod je jednoduchý- prostě na něj patří od samého počátku. Přiznám se, že při zkoumání, jaký rozměr kol použít jsem dlouho váhal, ale nakonec se rozhodl pro 15 palce s šířkou ráfku 7J. Větší kola vozu sluší prostě víc a navíc výběr vhodného obutí je v tomto rozměru také slušný. 

Rozhodování, jakou značku pneumatik obout je třeba vzít v potaz vícero faktorů. S ohledem na malý kilometrový nájezd jsou věci jako opotřebení, hlučnost atd. zcela nepodstatné. Zásadní bude handling, tedy chování vozu. A zde je to poněkud alchymie, jako vždy v otázce obutí. Pokud zvolíme standartní silniční pneumatiku, vůz bude vcelku komfortní, bude se lépe chovat na mokru, ale především mu zůstane trochu hravější chování v oblasti zadní nápravy. Na druhou stranu, pokud od vozu očekáváme především kvalitní porci adheze a jisté chování , je volba na semislick s atestem pro silniční použití jasnou volbou. Nakonec tedy padlo rozhodnutí koupit osvědčenou kvalitu- TOYO Proxes R888 R v rozměru 195/55 R15. Na závodní verzi je obut předchůdce R888 a chování vozu na kvalitním asfaltu je velmi dobré.