Když Zen, tak Zender...

Když Zen, tak Zender

Pokud brouzdáte na těchto stránkách, pak tu asi nebudete omylem a představovat vám firmu Zender bude jako nosit sovy do Athén. Přiznám se, že nejsem příznivcem tuningu. Je to velmi tenký led, kdy stačí málo a ze snahy o vylepšení se stane parodie, která trhá oči a jinak původně hezký vůz získává punc dámy s nalepenými řasami a přifouklým rtem, která je spíše k politování než obdivu. O to větší umění je, pokud se vám podaří decentním tuningem podchytit volné místo, které designér na autě nechal a citlivě jej doplnit.

Jestli historicky nějaká firma byla v tomto odvětví úspěšná, pak je to určitě německý Zender. Němce obdivuji za jejich technická řešení a smysl pro promyšlenost a kvalitu, ale v otázce designu a estetiky vládne a vždy vládl italský genofond. Někdo by si řekl, že hodit Bratwurst na Margheritu nebude dobrý nápad, ale světe div se, fungovalo to.

Firmu Zender založil v roce 1969 v Bassenheimu Hans Albert Zender a to ve svých pouhých 23 letech. Začínal výrobou laminátových blatníků a skořepinových sedaček na zakázku do vozů NSU TT. Jeho nejvýznamnějším obdobím pak byla bezpochyby 80 léta, kdy dodával celé sady (bodykit) spoilerů, prahů, ale i kol vlastního designu na vozy VW, Ford, ale i Fiat, Maserati a dokonce i na Ferrari.

Bohužel tak, jako každá etapa má své vítěze, přichází i okamžiky, kdy ze scény ustoupí, protože zájem zákazníků se přesune jiným směrem. A stejný osud potkal i firmu Zender, která v roce 2008 přestala s výrobou a prodejem automobilových doplňků, i když na trhu nadále funguje. Poslední kreace proběhla v roce 2008 a vytvořila agresivní bodykit na Alfu 4C. Následně se spíše transformovala v dodavatele karbonových komponent.

Tak, jako nás ve škole týrali větami typu- tohle musíte vysypat z rukávu, když vás o půlnoci vzbudí, pak musím říct, že pokud by mě někdo o půlnoci vzbudil a chtěl, abych ihned vystřelil, nejhezčí design kol na Alfu Romeo bez zaváhání v polospánku odpovím- Zender Milano. Alfa Romeo měla vždy dar nechávat svá kola designovat a vyrábět u renomovaných výrobců, ať už to byla Cromodora, Campagnolo, Speedline či "Benzoni" tedy BWA. Všechna se stala klasikou, ale přesto pro mě jeden typ představuje pomyslný vrchol. A tím byla a jsou disky původního designu od firmy Speedline se šroubky po obvodu, která se vyráběla například na Alfu 75 v rozměru 14 palců (ASN- Allestimento Sportivo Numerato) a hlavně v rozměru 16 palců jako dvoudílná na Alfu SZ/RZ. Zender tento design uchopil a mírně doladil, hlavně však zvětšil do rozměru 17 palců. Je to vlastně šokující, jak zvětšení disku o jeden palec s vzhledem vozu udělá neuvěřitelné divy. Ať už tato kola obujete na Alfu SZ, Alfu 75 (ideálně na 3,0 či Ameriku), Alfu 164 (ideálně na QV) nebo na Alfu GTV6 , stávají se z nich jiná auta. Pro disky bylo velmi typické "dvobarevné" lakování- tedy stříbrná zevní strana a tmavý odstín otvorů, ať už v černé, nebo kovově šedé.

Je zajímavé, že ač kola byla vytvořená pro vozy přelomu 80. a 90. let, díky identické rozteči je jimi možné osadit i Alfu 156 či GTV a Spider, kterým rovněž velmi sluší. Zde se tedy Zender spíše svezl na vlně designu firmy Speedline, ale z těchto 17 palcových kol se dnes stal sběratelský artikl, kdy se sady v dobrém stavu prodávají za částky 2-3000 euro. Obdobně vyhledávaná jsou kola Zender Siena v rozměru 17 či 18 palců, která dominantně obouvaly Alfy GTV (916) a Spidery.

Ale pojďme se od kol věnovat úpravám karoserie. Zender se do širšího povědomí fanoušků značky Alfa Romeo zapsal poté, co si vzal do parády Alfu GTV6. Design Alfy GTV6 je svým způsobem ztělesněním stylu 80 let ve všech ohledech- tvrdá, hranatá, odvážná, nekonformní. Žádná uhlazenost, žádný kompromis. Vše a nebo nic. Zender dokázal tuto charakteristiku svým bodykitem dle mého ještě o stupínek vyzdvihnout. Jeho modifikace kapoty motoru s ještě větší boulí či nový design nárazníků doplněný o přechod v blatníky a nový tvar prahů udělaly z vozu pouličního rváče. Jedinou výtku za sebe vidím v zadním křídle, kde dle mého došla inspirace a "odfláklo se to" obyčejným, skutečně tunerským křídlem, které zádi spíše ublížilo. Myslím, že pouhé decentní prodloužení odtrhové hrany nízkým nástavcem by vypadalo decentněji. Ale vzhled je čistě subjektivní, vnímejte to tedy pouze jako názor.

Jestli je však Alfa Romeo u které si myslím, že bodykit od Zenderu udělal obrovskou práci, pak je to Alfa GTV. A evidentně si to mysleli i v Alfě Romeo, protože bodykit na tento vůz si vzali pod patronaci a vznikl tedy ve spolupráci Zenderu a Cetro Stile Alfa. Byl nabízen jako doplňková výbava- Allestimento speciale. Výhodou bylo, že jste si jej mohli objednat bez ohledu na motorizaci. Tento někdy také nazývaný Aerokit obsahoval nástavec na spodní část předního nárazníku, který vůz opticky snižoval a zároveň zvyšoval přítlak na přední nápravě, celé nově přepracované prahy, které rovněž vůz snížily a díky svému prolisu usměrňovaly obtékání vzduchu a pak samozřejmě nejdominantnější prvek , zadní křídlo.

Myslím, že právě ono je a bylo největším neuralgickým bodem. Rozdělilo alfisty na dvě skupiny- na ty, kteří jej nenávidí a tvrdí, že vozu rozbilo originální siluetu zadního víka kufru a pak ty, kteří jej milují. Já sám sebe bych nazval Kozlem, co býval zahradníkem. Měl jsem černé GTV 2,0 TS bez křídla a celou dobu jeho vlastnictví jsem byl zarytým odpůrcem křídla. Pak ale přišel zlom. Twin Spark mě prostě motoricky nebavil a já od samého počátku věděl, že jediné správné řešení do GTV se jmenuje V6. Když se pak objevilo to pravé ( ve videoreportáži) bylo rozhodnuto. Jenže. Mělo ono křídlo, tedy lépe řečeno mělo celý Aerokit včetně blatníků z verze Cup. Když jsem vůz přivezl, nemohl jsem si nějaký týden na změnu zádě zvyknout. Ale pak to přišlo. Dnes si jej bez křídla neumím ani představit a mám pocit, že podtrhlo agresivní tvar zádě.

A jak poznáte, že vůz montuje Aerokit Zender z továrny a nejedná se o dodatečnou oblíbenou montáž? Rozdíl hledejte za sklem zadního okna. Pokud je zde 3. brzdové světlo a v černé folii dolní hrany skla obdelníkový výřez, jedná se o aftermarket. Samotné křídlo totiž má brzdové světlo ve své hraně- nedávalo by logiku, aby Alfa dala před jedno brzdové světlo křídlo s druhým brzdovým světlem. Originály z továrny, zde tedy brzdové světlo nemají a hrana skla je v celé délce černá.

Pokud je GTV dovybaveno ještě předními blatníky s otvory a mřížkou z původní originální edice Cup, domnívám se, že je design GTV absolutně dokonalý. Bodykit neměl však pouze estetický charakter, především vozu zaručoval lepší přítlak a zlepšoval stabilitu ve vyšších rychlostech nad 180 km/h. Přítlak na zadním křídle odpovídal hodnotě až 60 kg. Některé zdroje uvádí  zlepšení maximální rychlosti o 5-6 km/h, jiné zdroje však tento fakt zpochybňují s vysvětlením, že vyšší přítlak naopak vůz mírně zpomalil. Abych rozptýlil spekulace, šel jsem ke zdroji a to do brožury vydané přímo automobilkou- a zde je vše jasné. Aerokit u verze 2,0 TS zvyšoval maximální rychlost z 215 na 220 Km/h a u verze 3,0 V6 dokonce z 242 na 248 Km/h. Dá se tak říci, že GTV s bodykitem o Zenderu bylo v té době nějrychlejší sériově vyráběnou předokolkou, jakou jste si mohli koupit...

Aby nevznikl dojem, že se Zender věnoval pouze designu, je třeba zmínit rovněž výrobu komponentů jako výfukové systémy či snížené podvozky na celou plejádu vozů. Na GTV nabízel výfuk se zdvojenými koncovkami, který dodával krásně kovový a řezavý zvuk a nabízel dokonce variantu duplex, tedy zdvojené koncovky na obou stranách.

Dalším vozem, kde Zender dokázal nemožné je Alfa 166. Tedy předfacelift, abych byl konkrétní. Omlouvám se všem, ale jsem zastáncem nezasahování do linií, které designér vytvořil jako celek. A je úplně jedno, zda se jedná o Alfu Romeo, či jiné vozy.

Alfa 166 je podle mého designérský masterpiece, který nedokázala širší veřejnost docenit. Ušít na téměř 5 metrů dlouhou limuzínu oblek, který bude kombinovat dva zcela protichůdné světy, jakými jsou sport a noblesa je skutečně impozantní. Ale je třeba věci chápat v širším kontextu. Automobilka nevyrábí pouze proto, aby se vozy líbily zarytým fanouškům značky, potřebuje vydělávat. Na provoz, výplaty a inovace. Pokud si vůz koupí pouze skalní nadšenci, továrna po 3 modelech může skončit. A první verze 166 prostě širšímu publiku nesedla tak, jako 156. Facelift byl tedy jaksi vynucený s cílem nahnat kupce, pro které byly malé přední světlomety obtížně stravitelné. Já je naopak shledávám jako ikonický prvek. Ale Alfě 166 se budeme věnovat jindy, teď zpět k Zenderu. Ten dokázal vyrobit velmi decentní bodykit, který jako kdyby 166 dodal přesně to, co měla mít. Opticky jí snížil a rozšířil, přidal "maso" tam, kdy bylo potřeba. A za sebe musím říci, že pokud bych si 166 kupoval, půjdu jedině po kusu z tímto bodykitem. Přesto, že nám dnes výrobci velkých sedanů servírují dominantně tmavé barvy, pak právě Alfa 166 dokázala vypadat neuvěřitelně v odstínech fialové, bordeaux či Azzurro Nuvola. Na 166 Zender vytvořil opět sadu doplňků v podobě pozměněných prahů a nárazníků a díky nim i verze po faceliftu dokázala rozkvést a dozrát.

Na závěr si dovolím zmínit alfu 156, kde se někdo v Zenderu v pátek odpoledne, když všichni odešli domů musel utrhnout ze řetězu, když hledal formu a tvar pro zadní křídlo. Nebo si zrovna prohlížel Ford Escort RS Cosworth a řekl si, když oni, proč ne my. Křídlo, které se podařilo napasovat na zadní víko kufru by mohlo fungovat jako improvizovaná knihovna či regál v garáži. Křídlo spolu s novým designem prahů a předního nárazníku bylo opět možno oficiálně objednat v rámci Linea accessori přímo v dealerství.

Kde ty časy jsou…….

Foto: Filip Hron 2026